Voňavý Zanzibar

Velmi příjemnou součástí mé práce je i občasné psaní cestopisů, jíž předchází ještě příjemnější část - cestování. Díky těmto článkům se vracím tam, kde se mi tolik líbilo a kde jsem dostala ránu kulturním šokem. Tohle nabíjení mě nepřestane bavit, a proto se teď něco z mého cestovatelského deníku objeví i tady. Článek původně vyšel v magazínu OL4you, jehož internetovou verzi najdete zde a facebookové stránky zde.

Exotickému Zanzibaru se právem přezdívá ostrov koření. Kraluje světové produkci hřebíčku a na typických farmách zde narazíte na vše od vanilky přes šafrán až po kardamom, jemuž se tu říká král koření. To hlavní, co vám zde ale učaruje, je příroda. Bílé pláže se vzrostlými palmami a korálové útesy omývá Indický oceán a vytváří tak kulisu pohádkového ráje, který známe z plakátů.

Ale vezměme to od začátku: Zanzibar je název souostroví ležící u pobřeží východní Afriky na jižní polokouli. Spojením pevninské Tanganiky a Zanzibaru, pod který spadá téměř 50 ostrovů, vzniknul v roce 1964 stát Tanzánie. Zanzibar si však udržuje velkou míru nezávislosti. Hlavní město souostroví – Zanzibar City, ležící na největším ostrově Unguja – je vzdálené dvě hodiny trajektem od Dar es Salaamu, kam také velká část turistů mířících za svou východoafrickou romancí přilétá. Krásu ostrovů mimo jiné objevil Bill Gates, který sem jezdí pravidelně odpočívat. Asi nejslavnějším obyvatelem Zanzibaru byl Farrokh Bulsara známý spíše pod svým pseudonymem Freddy Mercury. Slavný zpěvák se narodil v historické čtvrti Stone Town, která je zapsaná na seznamu památek UNESCO.

 Perla východní Afriky má však ve své minulosti velkou skvrnu. Během 18. a 19. století byl Zanzibar centrem trhu s otroky pro celé východní pobřeží Afriky. Ročně prošlo nelidskými podmínkami otrokářství na deset tisíc otroků. Trh ovládali ománští sultánové, Arabové totiž panovali na Zanzibaru již od 10. století. Kromě otroků obchodovali také se slonovinou a kořením – hlavně s hřebíčkem. Ovlivnili také víru, islám zde má téměř devadesáti devíti procentní zastoupení. Obyvatelé Zanzibaru nejsou nábožensky nijak radikální, je však dobré dodržovat udržovat určitá pravidla. Opalování nahoře bez si raději rozmyslete, mohli byste se dostat do konfliktu se zákonem, krom pláže noste zahalená ramena a kolena a vyhněte se pití alkoholu na veřejnosti, i to je totiž trestné. Přísnější pravidla platí o ramadánu.

Mísení africké a arabské kultury ale přináší nesmírně přitažlivé ovoce. V těsných křivolakých uličkách Stone Townu můžete objevit například trhy s mnoha druhy banánů, s kořením, ale i plody moře. Při procházce historickým centrem si všimněte dveří místních domů. Ty jsou totiž na Zanzibaru symbolem bohatství. Jsou vyrobeny z tvrdého a odolného dřeva a bývají pobity mosaznými hřeby. Sestávají se z dvou křídel. Mlango mdume je pravé křídlo a je mužské, to ženské – levé, které se nazývá mlango jika, má často v sobě ještě menší dvířka pro děti. Dveře s vyřezávanými geometrickými a květinovými vzory jsou v ománském nebo perském stylu. Častěji ale narazíte na dveře v indickém stylu, které jsou jednodušší s květinovými motivy a jsou ozdobeny hřeby, které měly údajně původně ve své domovině chránit obyvatele domů před slony. Nejkrásnější zanzibarské dveře najdete v Paláci divů sultána Barghashe. Tento palác leží na nábřeží a dnes v něm sídlí Národní muzeum historie a kultury. Dostavěn byl v roce 1883 a svého času se pyšnil titulem nejvyšší budovy ve východní Africe. Svou výškou kraluje alespoň na Zanzibaru dodnes. Palác si připsal i další prvenství: šlo v této oblasti o první budovu s tekoucí vodou, elektrickým osvětlením a elektrickým výtahem.

Jen kousek od Paláce divů narazíte na Ománskou pevnost, které Tanzánci říkají Ngome Kongwe. Pevnost pochází už z konce 17. století a její silné zdi jsou vystavěny z korálového kamene. Dlouhou dobu zde sídlilo vězení a popraviště, dnes zde najdete Zanzibarské kulturní centrum s obchody a amfiteátrem, kde se často konají koncerty.

Dalším zajímavým místem je dům Tippu Tipa, který sice není v nejlepším stavu, ale jeho dveře jsou opravdu krásné. Dům leží u Kelele Square a patřil známému obchodníkovi s otroky. Tippu žil v devatenáctém stolení , proslavil se trhy s otroky, které vodil až z Konga. Sám zemřel obklopen sedmi plantážemi a deseti tisíci otroky. Koncem svého života také napsal autobiografii, která je jednou z prvních z tohoto žánru, které byly napsány ve svahilštině. Traduje se, že v jeho domě dodnes straší duchové otroků – současní obyvatelé těmto povídačkám ale nevěří.

Spice Tour

Žádný turista přijíždějící na Zanzibar si nesmí nechat ujít oblíbené spice tour – prohlídky farmy s kořením. Doporučujeme vybrat si spíše menší a turisty zapomenutější farmu – ale předem se ujistit, co všechno máte v ceně. Průvodci mluví většinou velmi dobře anglicky. Zábavnou formou poznáte mnoho druhů koření, které se na ostrově pěstují. Ochutnáte také pro nás často neznámé druhy ovoce a na mnoha farmách dostanete také oběd. Milým suvenýrem jsou zvláštní klobouky z palmového listí, které vám průvodci upletou rovnou při tour. Závěrečnou zastávkou je nákup voňavých balíčků ve stánku patřícím farmě. Je lepší nakoupit koření zde, než na trzích pro turisty, kde můžete v pytlíčcích najít pod vrstvičkou koření i písek nebo sádru.

Při putování Stone Townem nesmíte vynechat anglikánskou katedrálu. I tady najdete výraznou připomínku otrokářské minulosti ostrovů – v roce 1873 zde byl zrušen poslední africký otrokářský trh. Zde doporučujeme prohlídku s průvodcem. Ten vás totiž zavede do cel pro otroky a vysvětlí vám fungování tohoto nelidského systému. Malé kamenné místnůstky, které se tu zachovaly, sloužily jako „ubytovna“ pro padesát mužů a až sedmdesát pět žen a dětí. Pro dospělého člověka bylo nemožné se zde vzpřímeně postavit, úzká díra v podlaze sloužila pro výkaly, ale také pro ty, kteří děsivé třídenní čekání na trh bez jídla nevydrželi. Po třech dnech vyvedli otrokáři vězně na trh a tam je dražili. Ten, koho neprodali, se vracel zpátky do cel. Na hrůzy otrokářství upozorňuje i blízký památník. Samotná katedrála Anglican Cathedral of Christ je postavená v neogotickém slohu s arabskými prvky. Na podlaze hned vedle oltáře je označen červený kruh, který symbolizuje kůl, kde byl otrok před prodejem připoután. Odolnost otroka se dokazovala při bičování. Na zdi katedrály visí krucifix, který je údajně vyřezán z větve stromu, pod kterým bylo pohřbeno srdce Davida Livingstona. Tělo slavného cestovatele putovalo zpět do jeho vlasti. Jeho srdce ale na jeho přání zůstalo v Africe. Osobností, kterou nelze vynechat, je také biskup Edward Steere, ten dohlížel na stavbu katedrály a sepsal první anglicko-svahilský slovník a také jako první přeložil do svahilštiny bibli. První mši zde sloužil v roce 1877. Ty se zde konají dosud. V neděli je možné navštívit bohoslužbu ve svahilštině a jednou měsíčně se zde slouží v angličtině.

Pokud vás spíše zajímá svatostánek obchodu, určitě zamiřte na Hurumzi Street. Najdete zde obchody se suvenýry i starožitnostmi. Narazíte tu na krásný zrestaurovaný dům s názvem Hurumzi House, dnes zde sídlí luxusní hotel. O výstavbu budovy se v 19. století zasloužil obchodník Tharia Topan a po Paláci divů je druhou nejvyšší na Zanzibaru. Jméno hurumzi pochází z doby, kdy Britové vykoupili otroky právě tímto domem, a znamená ti, kteří je osvobodili, nebo také ti, kteří se smilovali.

Byla by škoda nechat si na Zanzibaru neprohlédnout si alespoň zvenku místní mešity – pokud totiž nejste muslimové, dovnitř se nedostanete. Mešita Mnara má zvláštní tvar minaretů, díky kterým získala svůj název, jakých je na východním pobřeží Afriky jenom několik. Jenom čtyři mešity na Zanzibaru se mohou pochlubit minarety.

Turisté si Zanzibar málokdy vybírají kvůli kouzelnému Stone Townu. Cestou na panenské pláže si ale často zpestřují návštěvou pralesa Jozani. Na více jak padesáti kilometrech čtverečních můžete potkat celou řadu exotických zvířat jako kočkodany, guarezy, antilopy suni či chocholatky zanzibarské. Spekuluje se také o tom, že zde žije vzácný druh leoparda. Ten však s největší pravděpodobností vyhynul. Pro mnoho lidí je ale více než prales zajímavý život v oceánu. Zanzibar totiž obklopuje korálový útes nabízející úchvatné úkazy. Pro potápění jsou jako stvořené pláže Nungwi v severní části Unguji. Pod mořskou hladinou najdete tvrdé i měkké korály, mořské hvězdice, sasanky, tropické ryby a hlouběji také barakudy, mořské želvy nebo žraloky kladivouny. Těch se ale na mělkých plážích bát nemusíte. Oblíbenou atrakcí jsou také výlety za delfíny.  

Kterou pláž si vybrat pro dlouhé procházky po bílém písku? Nám se nejvíc líbilo na Jambiani na východním pobřeží Unguji, padesát kilometrů od města Zanzibar. Dostanete se sem místní hromadnou dopravou – takzvanými daladala, minibusy, nebo taxíky. Jambiani je rybářská vesnice lemující v délce čtyř kilometrů široké pláže. Podél moře ve stínu kokosových palem najdete malé hotýlky a restaurace. V bílém písku se ale opaluje jenom málo turistů, takže má člověk pocit, že se ocitl v nadpozemském ráji.  Ve vesnici se zhruba šesti tisíci obyvateli je škola, nemocnice, několik míst s připojením na internet, pošta a malé obchůdky. Objevit ji můžete díky prohlídkám, které se dají objednat v obchodě Mande´s. Na programu je návštěva bylinkáře, prohlídka farem s mořskými řasami a návštěva posvátné jeskyně. Jenom mějte na paměti, že zde vládne muslimské náboženství – do vesnice se proto raději zahalte.

Život obyvatel Jambiani je pevně spjat s každodenním cyklem oceánu. Ráno vyjíždí na moře rybáři, kteří vás za poplatek zhruba 100 korun vezmou s sebou blíž ke korálovému pásu lovit ryby na vlasec a připraví vám občerstvení z čerstvě nasbíraných kokosových ořechů. Moře také v tuto dobu odhalí zahrádky, které bývají díky přílivu skryty. Můžete tak vidět místní chodit s pytli a sbírat řasy. Jiní loví v úkrytech chobotnice a humry. Tyto úlovky můžete hned v poledne ochutnat v některé z místních restaurací. My si zamilovali restauraci Captain Cook, která sice neleží přímo na pláži, ale udělat pár kroků do nitra vesnice se rozhodně vyplatí. Mladý kuchař vaří na ohništi na zápraží, ale jeho kulinářské umění si zamilujete! Zvlášť si zde přijdou na své – jak také jinak – milovníci mořských plodů a ryb. Čerstvost je tady doslova zhmotněná.

 V zanzibarské kuchyni se mísí několik vlivů. S Tanzánií sdílí ostrované lásku ke kukuřičné kaši ugali, najdete tady i odraz kuchyně arabské, perské, britské, portugalské nebo indické. Zanzibarskou specialitou jsou mořské plody v omáčce z kokosového mléka. Velké slovo tu má samozřejmě i koření – hlavně hřebíček a kardamom. Bohatě vybírat si můžete i z ovoce. Z toho se zde připravují hlavně čerstvé džusy a moučníky. Opravdu královsky se zde najíte do sto korun za chod. Komplikací na cestě za jídlem může být ramadán. Většina restaurací totiž v tuto dobu nemá dovoleno vařit přes den, až na výjimky, jídlo se pak ale prodraží. Pohledům do restaurace pak zabraňují závěsy a oběd tak získává zvláštní atmosféru.

K návštěvě restaurace lákají místní přímo na pláži. Potkávají se zde s prodavači šátků a suvenýrů, s Masaji, kteří sem doputovali z pevniny, nebo s ženami, co nabízí masáže. Každý se vám pokusí nabídnout své zboží nebo služby. O obtěžování ale nemůže být řeč. Obyvatelé Zanzibaru – a obzvlášť to platí pro vesničany z Jambiani – jsou velmi přátelští. Nejčastější slovo, které zde uslyšíte, je karibu – vítejte! Není těžké si na tento ráj zvyknout a připadat si zde jako doma.