Dnes mi přišla pozvánka na setkání s absolventy a pedagogy naší katedry. Je to teprve rok a půl, co jsem s menším zpožděním opustila přednáškové sály. Můj odchod provázely křeče způsobené rozčarováním z toho, kam se studium ubíralo. Setkání s přídavkem akademického tlachání si nejspíš odpustím. Donutilo mě to ale přemýšlet, co mě z hlediska vědomostí ovlivnilo nejvíc.
S odstupem můžu říct, že univerzita mě naučila určité systémovosti a k úctě k vědomostem. Co se týče přípravy na mou budoucí profesi, zas tak slavné to nebylo. Kdyby se do podobné situace dostávali například lékaři, tak v lednu nevolíme prezidenta ale hlavního šamana. Nicméně jsem získala spoustu zajímavých kontaktů. Pomohlo mi čtení odborných knih a článků, pomohlo mi sledování kvalitní práce, ale úplně nejlepší bylo, když mě hodili do vody a nechali mě plavat v mediálním rybníčku.
Nemyslím si, že pro práci v médiích je důležité studovat žurnalistiku. Nicméně je podstatné se vzdělávat, znát svoje řemeslo a vědět, kterým směrem si člověk může dovolit improvizovat. Je to jak s focením a vůbec s každou kreativní činností - porušovat pravidla můžete až ve chvíli, kdy je dobře znáte. Podstatným průvodcem ve vzdělání je i odvaha - nebát se a vyzkoušet si na vlastní kůži i něco, co neznám. Protože se mohu něco naučit.
Ze seznamu učitelů a výukových metod rozhodně nemohu vynechat cestování. V Číně mě donutilo přemýšlet nad úlohou všudypřítomného dozoru, v Africe nad relativitou evropského pojetí chudoby, v Mexiku nad pomíjivostí života jednotlivce i celých civilizací, ve Spojených státech nad tím, jak svoboda omezuje, a mohla bych pokračovat dál. Vyrazit na každého Cyrila a Metoděje na svou oblíbenou pláž, kde mi v místním baru s bezchybným českým přízvukem naservírují oblíbený drink, to je určitě fajn. Já si ale nejvíc odpočinu při ochutnávání nového kulturního koktejlu. Má totiž jednu skvělou vlastnost - kocovina váš čeká jen v případě, že ho zamícháte s omezeností.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za názor!